Kronika skupiny MaMuMa
| Historie aneb jak to vlastně všechno začalo |
Mustafa |
Historie MaMuMy se začala psát o prázdninách roku 2001, na letním táboře v Kadově. Tehdy jsme sem tam
připravili nějakou tu hru pro děti a poprvé použili název MaMuMa jako zkratku ze jmen členů "přípravného štábu" - Máťa,
Mustafa, Mahony. (pro lepší porozumění: poznali jsme se vlastně díky vodáckému oddílu, do kterého jsme chodili a pak z
něj i vyrostli) Jméno se rychle vžilo a zanedlouho už "kapela" MaMuMa po večerech ve srubu trápila kytary a klarinet
různými songy, z větší části tvorbou naší oblíbené Mňágy. Trápila proto, že jsme nebyli (a ani nejsme) žádní velcí umělci.
Máťa i já jsme sice prošli ústavem zvaným nejdřív LŠU a potom ZUŠ, ale já hrál na klarinet a Máťa na baskřídlovku.
Oba bychom mohli vyprávět, kolik breku a otravného cvičení to stálo, ale dnes jsme za to vděční - a jak. Na kytary jsme
se začali učit až o hodně později svépomocí, pod vlivem Lucie a později již zmíněné Mňágy. Mahony samouk sice nezná noty
a kytary se chopil o dost déle než my, zanedlouho však ukázal co v něm vězí a dneska válí jak na kytaru tak na bicí
takovým způsobem, že jen čumíme.
Ale abych se vrátil zpět do času našich začátků - za zmínku určitě stojí improvizovaná bicí souprava,
kterou Máťa s Mahonym sestrojili ještě na onom táboře. Stávala se z kyblíků, kanystru, později od stropu zavěšené
pokličky, někdy i z prázdného sudu od piva (podle spotřeby) a z kopáku, nejdůmyslnějšího zařízení celé soupravy, který
ovšem moc nefungoval. Proč, posuďte sami. (schéma s popisem)
Po táboře, v průběhu roku jsme naším konstruktivním pesimismem obšťastňovali většinou vodácké publikum
po nejrůznějších hospodách, restauracích, putykách i jinde. Přibylo několik písní (stále převzatých) a několik nástrojů.
Nejdříve si Mahony za své těžce vydřené peníze koupil kombo, vzápětí jsem ho následoval já se svou první kytarou.
Zároveň jsem si v hudebce půjčil tenora a začal se učit na něj vyluzovat zvuky. A nakonec přišla basa, kterou nám
propůjčil Číža, děkujeme (máme ji dodnes). Pro úplnost doplním, že Máťa a Mahony v té době již vlastnili své kytary.
To jsem vzal letem světem a již je tu léto 2002 a s ním neodmyslitelný tábor. Na ten jsme si připravili lahůdku -
od Baaaby jsme si půjčili skutečné bicí,čímž jsme celkem zaskočili několik návštěvníků tábora. K nějakému
konstruktivnímu využití však nedošlo, a to z několika důvodů. Hraní po večerce nepřicházelo v úvahu (k ránu se to už
nepočítá), hrál na ně kdo chtěl, takže pomalu začínaly churavět a v neposlední řadě zabíraly již tak dost omezený
prostor ve srubu, takže nakonec byly složeny a uloženy.
Na tomto táboře se však začala psát novodobá historie naší kapely, a to v momentě, kdy jsme složili,
no spíš vymysleli naši první vlastní píseň - Houby. Složitost a inteligence textu odpovídá množství piva v tu dobu
již vypitého. Výjimku tvoří geniální předehra, kterou nám věnoval Bohoušek. Je jí opravdu škoda. Nutno dodat, že Houby
se staly táborovým hitem a když už je chtěly hrát i děti u závěrečného táboráku, začínal jsem k nim dokonce pociťovat
lehkou averzi. Později v podobném rozpoložení stvořil Máťa s Ozzym a Emou ještě jeden text, Myslivce, ke kterému dlouho
nebyla, není a už asi ani nebude hudba. Prostě co kus, to originál.
Po táboře se opět nic moc nedělo, jen Houby slavily další úspěch, a to když jsme je na motorkách kdesi
u Poličky zahráli v místní osvěžovně. Jednomu Stáňovi se líbily tolik, že je chtěl zahrát ještě jednou a tím se stal
naším prvním "nevodáckým" fanouškem. "Úspěchy" nás motivovaly a tak jsme pomalu začali pomýšlet na skutečné hraní.
(Zapomněl jsem napsat, že jsme byli pozváni hrát na Katúf Šlech na konci prázdnin, ale to jsme velkoryse odmítli.
A jak jsme tak pomýšleli, tak jsme došli k závěru, že ve třech to půjde jen těžko. Jako čtvrtého jsme nakonec angažovali
Baaabu - původně na basu, ale nějak se to zvrtlo (ostatně jako i u ostatních členů).
Pak přišel nešťastný listopad, jedno nevinné usnutí a Máťa byl rázem bez kytary, i přes masivní pátrací
akci. Bez kytary ale s trubkou, kterou si vzápětí půjčil v hudebce, aby měl doma čím dělat rámus. A snad díky této nepřízni
osudu, abychom dokázali, že nás nezastaví, jsme se konečně rozhoupali a řekli si, že se do toho obujem. Vybrali jsme nám
velmi známé místo, zamluvili termín a pozvali další kapelky - zkrátka naplánovali jsme akcičku později pojmenovanou
VASIL 2002, která se měla stát a taky stala naším prvním vystoupením. Domluvili jsme si zkušebnu v Radošovicích, ve
které jsme nakonec zkoušeli tak dvakrát, a asi tři týdny před termínem koncertu začali dávat dohromady náš omezený
repertoár. Nakonec jsme stvořili pět songů plus jeden "přídavek". Premiéra se celkem povedla, po stránce hudební i
pořadatelské, takže jedeme dál… Nejedeme, následovala totiž asi měsíční tvůrčí pauza zapříčiněná mými a Máťovými
povinnostmi na vejšce. Až koncem ledna jsme začali zase pravidelně zkoušet a vytvářet nové hodnoty. Chvílemi jsem
však začal pozorovat (a snad jsem nebyl sám) postupnou ztrátu zájmu či nedostatek času pro kapelu ze strany Baaaby.
Proto se po vzájemné domluvě stal naším hostem. Následná zkouška ve třech však opět ukázala, že tudy cesta nevede a
tak jsme začali přemýšlet o novém členovi - a tím se stal Přesla. Po první zkoušce s ním to vypadá, že nebyl špatnou
volbou, tak uvidíme.
Nakonec ještě musím zmínit nové přírůstky do rodiny našich nástrojů. Jedním je Mahonyho elektrická
vínová kráska Ibanezka, ale tu jsem zapomněl zmínit, má ji již déle. Zbývající nástroje jsou shodou okolností všechny
v barvě noci. Mě přinesl Ježíšek nového tenora a Máťovi přispěl na velmi pohlednou elektroakustickou Ibanezku. Naši
opuštěnou radošovickou zkušebnu jsme spojenými silami vybavili bicí soupravou Amati stejné barvy a teď přibyl ještě
Přeslovo povedený "les Paul" Apollo. Pomalu nás tedy zahaluje temnota…
|
| nahoru |
