MaMuMa | kronika

Kronika skupiny MaMuMa

Historie    2002 & 2003    2004    2005    2006    2007

26.08.2006, XVII Mezinárodní dudácký festival, Strakonice Mustafa

   Jednou jsem nějak nevěděl co by, a tak mě napadlo: Když máme v kapele ty dudy, což se takhle zkusit nějak vetřít na dudácký festival? No a vidíte - dva roky a stalo se. Realizace byla však trochu běh na dlouhou trať. Hned na úvod musím dodatečně poděkovat Vláďovi von St., který se nezištně a vytrvale stará o kulturní vyžití strakonických, a také paní Čamkové z MěKS, ředitelce kin; bez nich by moje idea byla stále jen ideou.
   Moje původní myšlenka před těmi dvěma roky byla taková, zkusit sehnat ještě nějakou kapelu s dudama a uspořádat o dudáckém festivalu koncert na Křemelce, jako jakousi neoficiální rockovou scénu. K realizaci ale nakonec nedošlo, částečně proto, že jsem tenkrát žádnou dudáckou kapelu nenašel, ale hlavě proto, že se termín kryl s tehdejší Máťovou pořadatelskou aktivitou, Koprem. Řekli jsme si, že dva koncerty za sebou by bylo moc a vyprdli se na to.
   Za necelé dva roky ale tuto myšlenku oprášil právě Vláďa, ba co víc, začal sám jednat. Sehnal několik kapel, a protože byl ještě relativně čas, řekl že to zkusí oficiálně dohodnout s městským kulturním střediskem. Mysleli jsme si, že by mohla vzniknout další scéna, na které by se přestavily dudáci, kteří mají něco do činění s rockem. Bohužel, nebylo již k dispozici žádné místo, kde by se dalo hrát, takže se nakonec přes různé verze, jako např. že by se akce konala až po festivalu, dospělo k finálnímu řešení, a to že kapely budou hrát na volných scénách.
   Pro nás tato akce získala zvláštní nádech v momentě, kdy s Mahonyho vypadlo: "Nojo, ale to jsem v tom Řecku!" Takže začalo vymýšlení, jak si se vzniklou situací poradit, protože po tom dlouhém domlouvání najednou odříct hraní by bylo asi krajně nevhodné. Zkusili jsme Jarina Vačkářů, jestli by nezaskočil, ale bohužel asi týden před vystoupením, takže naučit se to bylo nad lidské síly. Rozhodli jsme tedy, že uděláme folkařinu bez bicích, vybrali písně které nezněly moc blbě a trochu to nacvičili. Dokonce při experimentování s Variacemi vznikla píseň nová, s pracovním názvem RusSka.
   V sobotu jsme tedy přijeli s kůží na trh, přesněji řečeno na Malé náměstí, kde se, k našemu zděšení, nacházel docela velký počet folklóruchtivých posluchačů. Měli jsme strach, co s nimi udělají první naše tóny, ale poté, co dohrála Pošumavská dudácká, se publikum poněkud obměnilo, takže nás nikdo během ani ne půlhodinové produkce nevypískal. Ale stejně jsem byl, specielně já, nervózní jako pes :)

Už nemám co bych k tomu dodal, takže zbývá jen prohlédnout obrazovou dokumentaci zde.

nahoru

21.07.2006, Open Air Musicfest Přeštěnice Mustafa

   Hoj milé děti, jsem zpátky, abych vám povyprávěl, jak to chodí na velkých letních festivalech. Konkrétně tedy na tom přeštěnickém, kterého jsme se zúčastnili coby účinkující. Situace byla pro nás ztížená tím, že pořadatelé pro fest vybrali termín, kdy se pomalu chýlil ke konci náš tábor na Kadově - anebo my jsme pro tábor vybrali termín, kdy se koná Přeštěnice? Každopádně to bylo hektické. Abychom si neutrhli příliš velkou ostudu, rozhodli jsme se osvěžit si vzájemnou souhru zkouškou, a vzhledem k nabitosti našeho programu padla volba na improvizaci přímo uprostřed kadovské divočiny. V praxi to vypadalo tak, že v neděli večer dorazili Brabi a Helča na Kadov, hodinku oddechli, dali pivko, pokecali, pak jsme nanosili svoje harampádí na jedno místo a dětem coby posluchačům, kteří postupně ubývali, jsme předvedli náš repertoir. Bylo to trochu atypické tím, že jsme s sebou měli místo bicích jen bongo a kytary elektrické byly vystřídány akustickými.
   Od této zajímavé zkušenosti se nyní přenesme do dne P. Vystupovat jsme měli v půl třetí a ve smlouvě bylo uvedeno, že máme být na místě hodinu před začátkem. Složitými propočty a výpočty jsme došli k závěru, že by bylo dobré vyjet z Kadova v půl dvanácté, což jsme samozřejmě nedodrželi, takže když jsme po čtvrt na jednu dorazili do zkušebny, věci již byly naložené, Mahony s Helčou nás nedočkavě vyhlíželi a Brabi už byl doma na očistě a jídle (utekl z práce). Rozhodli jsme, že na něj čekat nebudem, aby aspoň někdo byl na místě včas. Samozřejmě jsme to nestihli, vjezdem na louku s ukazatelem "kapely" jsme projížděli asi ve tři čtvrtě na dvě. U brány jsme nahlásili jméno kapely, ochranka nám to kupovivu uvěřila a otevřela vrata, aby mohl Mahony vjet přímo do zákulisí. A jak to na místě vypadalo? Už od silnice nás vítala obrovská hlavní scéna. Vedle této stavby bylo všechno hrozně malinké, včetně jednoho zeleně zakrytého stánku. "Hele, to je druhá scéna," zavtipkoval jsem. A skutečně, byla to ona, jak jsme hned uvnitř zjistili. Tak malinká tedy zase nebyla, ale vedle té hlavní vypadala docela směšně.
   Ihned jsme začali shánět pořadatele, abychom ho uklidnili, že hlavní hvězda dorazila a už o nás nemusí mít strach. Kupodivu nikoho náš příjezd moc nezajímal, až za chvilku se objevil Neči a zavolal nám milou slečnu, která měla na starosti druhou scénu. Tak jsme zjistili, že došlo k posunu a budem hrát až od půl čtvrté - proto ten klid 8) Klid se vlil i do našich duší, a tak jsme vyrazili obhlídnout okolí. Bylo to pěkné. Na hlavní stage právě dohrála kapela UDG. Znovu jsme museli obdivovat ty rozměry a říkali jsme si, že bysme se tam asi báli. Koupili jsme si pivo za 1 žeton za 25 Kč a vrátili se zpátky, k našim skromnějsím poměrům, kam právě dorazil také Brabi. Natahali jsme věci na pódium, Mahonymu někdo splašil židli (stoličku si s sebou fakt nevozíme, ani jí nemáme :)) a mohlo se začít zvučit. A to bylo vostrý. Zvukař po nás chtěl totiž vědět, kde bude jaký nástroj a kde bude kdo zpívat a nemohl pochopit náš multiinstrumentalismus a rotace. Naše vysvětlování ve stylu "Tady bude zpěv a občas trubka..." ho vytočilo tak, že oznámil svýmu parťákovi že do vzdává, ať to zkusí on. S ním a pak i s tím prvním jsme nakonec něco vymysleli, a dopadlo to tak že jsme měli 3 zpěvové mikrofony a zvlášť ještě mikrofony na trubku, saxofon i dudy, tedy komfort pro nás nevídaný! Po nazvučení všech nástrojů jsme dali Švestky jako zvukovku, a jelikož bylo už čtvrt na 4 a před námi se shromáždila docela početná skupinka lidí, rozhodli jsme, že začneme.
   Tedy, ještě než jsme začali, o nás prozradil moderátor Jakubíček několik informací, ale pak už jsme se na to vrhli. Bylo vedro, a tak jsme já a Mahony odhalili své mužné hrudníky, což u mě mělo za následek, že se mi basa nepřijemně lepila na pupík. Vůbec, i prsty byly zpocené, takže udržet trsátko bylo také docela umění. Navíc z vedlejší (tedy hlavní) scény k nám doléhal dost hlasitý nářez od americké skupiny Torque, takže naše nástupy a vůbec některé písně tím byly malinko poznamenané. Přes všechny tyto útrapy si ale myslím, že jsme svoji úlohu zvládli úspěšně a našli se i lidé, kteří se na nás přišli podívat a někteří v tom vedru dokonce pařili. Hrát jsme měli hodinu, ale asi jsme to nějak hnali nebo co, písně nám došly ještě dřív, skoro ve stejném okamžiku, kdy hlavní scéna zmlkla a davy lidí se přesunuly k nám. Dvě písničky jsme tedy ještě zopákli a pak už to definitivně zabalili.
   Když jsme odnosili i všechny krámy do aut, došli jsme si ještě na chvilku poslechnout Volanty, nechali se osvěžit vodním dělem milevských hasičů, dali si pivo, došli si pro honorář a vyrazili k domovu, konkrétně tedy zpátky na tábor, kde se večer vyhlašovaly finální výsledky a rozdávaly ceny. (A Bušmeni zase stejně (skoro) vyhráli ;))

nahoru

14.06.2006, Divadlo Pod Lampou, Plzeň Mustafa

Ahojky,

teď jsem dorazil do školy na novou várku učení, ale předtím ti povyprávím, jaký to včera bylo:

Jak jsem ti volal, tak to jsme šli hromadně nakupovat. Nějak se to ale protáhlo a vinou naší pomalé chůze a toho, že jsme vůbec šli pěšky přes lávku (která je navíc v rekonstrukci, tudíž trochu nebezpečná) a ne autobusem, jsme přišli na squat asi kolem osmý. Brabi měl přijet Pod Lampu v půl devátý, takže bylo jasný, že to nestihnem. Uvařili jsme si tedy večeři - těstoviny a sýrovou omáčku s třemi stroužky česneku, výborné jídlo do společnosti - a kolem tři čtvrtě vyrazili z baráku. To už mě prozváněl Máťa, z čehož jsem usoudil, že už tam jsou. Na místo jsme dorazili po deváté. Již hrála skupina Slyšíme ryby a dole pod pódiem postávalo asi deset lidí. Smířili jsme se s tím, že to holt bude komorní, a došli si nahoru na bar pro pivo, a pak jsem vplul do místnosti pro kapely. Tam jsem se dozvěděl od ostatních, že klub má strašně hustýho majitele, kterej první skupinu doslova seřval za to, že v půl devátý nezačali hrát (bylo dohodnuto od devíti, bylo to i na plakátech), ba že ve tři čtvrtě ještě nemaj ani zvukovku, že správně by toto všechno mělo být už v sedm! Prý si před ním všichni připadali jako malí klučíci, někdo se málem rozbrečel a Brabi měl chuť to zabalit.

Nicméně kapela hrála, vycházelo to hodina na kapelu i s přestavováním, takže asi tři čtvrtě hodiny čistého času. Vyškrtali jsme nějaké písně z playlistu a za chvíli šli na to.

Díky tomu, že jsme si přitáhli celej squat došlo k paradoxnímu jevu, ač jsme byli jediní nemístní, měli jsme v hledišti nejvíc fanoušků. Asi to bylo tím, že ve stejný den hrál někde v Plzni Čechomor, a dokonce zadarmo, takže všichni Plzeňácí byli tam. Trochu silná konkurence. Hráli jsme zajímavě, druhá půlka písní byla fakt "povedená", ale našim osmi fanouškům se líbilo a možná i někomu jinému.

Po nás hráli ještě Oráči, tady se mi líbili o dost víc než na Křemelce. Pak jsme odnosili fidlátka k Brabimu do auta, on s Helčou odjel a my jsme se přesunuli nahoru na bar, kde jsme popíjeli do 1:45. Pak jsme jeli nočkou dom. V autobuse byla taky docela zábava, trochu jsme zpívali, Marťa provozovala gymnastiku a ostatní cestující se docela bavili, zvlášť jeden, co seděl vzadu, vypadal jako Elvis a furt nám říkal že jsme výborná parta a ať ještě něco zazpíváme. Pak vystoupil s náma na konečnej a někam zmizel.

Tak to tedy bylo , a já se jdu učit. Ach jo. Takový krásný počasí, je mi nás líto za oba. Buď užitečná! ;)

Papa

nahoru

02.06.2006, HK Křemelka, Strakonice Mustafa

   Tak za sebou máme další koncert na Křemelce. Napadá mě, vlastně ani nemám představu, kolikrát jsme už v tomhle našem "domovském" klubu hráli, co kdybych to zkusil spočítat? Hmmm... momentíček.......... Radši to ještě jednou zkontroluju...... Nic moc, doufal jsem že třeba vyjde nějaké hezké kulaté číslo, ale vyšlo 11, což znamená že jubilejní byl ten koncert v dubnu s Tichem. Škoda že jsme to nevěděli, třeba bychom to ještě nějak víc oslavili.
    Jak jsem tak přemýšlel jak se tentokrát vykroutit z psaní kroniky, napadla mě jedna již neoriginální myšlenka, že bych zase zkusil požádat nějakej reflektor o vylíčení jeho prožitků, na Křemelce je jich přece spousta! V sobotu odpoledne, když jsme byli v klubu pro komba, bicí a jiné věci, které jsme tam nechali, jsem si postavil židli na pódium a snažil se navázat s některým z reflektorů kontakt, ale musím vám říct, že ačkoli tyto nejsou jistě tak zlomyslné jako ten na Palubě, jsou o mnoho namyšlenější. Nezdvořile mě všichni ignorovali, ani neblikli na pozdrav, hulváti. Za to se na ně příště taky vykašlem, necháme je vypnutý, aspoň nebude na pódiu takový horko.
   Po neúspěchu s reflektory jsem ještě zkusil promluvit s mikrofony složené v bedně, ale to jsem si dal! Ani mě nenechali domluvit a spustili na mě, proč je nenechám bejt ani v době zaslouženýho odpočinku, že toho maj po včerejšku dost, každej mi vyčítal, kolikrát spadnul i se stojanem na zem nebo vrazil někomu z nás do zubů a jeden z těch průbojnějších mi furt ukazoval nějaký bebíčko, že prej dopad ze všech nejhůř, a to Máťovi přímo na trubku. No tohle...
   Nakonec to teda zase zbylo na mě. Takže onoho večera vystupovaly nakonec čtyři kapely. První byli naši hosté z Plzně, skupina Oráč, na kterou jsme hodili tu nevděčnou úlohu začínajících a dodatečně se jim za to omlouvám, neboť si to tito sympatičtí hudebníci nezasloužili. My jsme hráli jako druzí a po nás nastoupil strakonický (nebo spíše volyňský) objev roku 2005, trio Mrazák se svým psycho rock'n'rollem. Zlatým hřebem večera se pak stalo den předem domluvené, první veřejné vystoupení nové generace strakonických punkerů, kapely Abstinenční příznaky (nebo Příznační abstinenti?;)), které vzbudilo velkou pozornost místních příznivců tohoto stylu a donutilo propotit i ta trika, která do té doby zůstala suchá. No a víc už se rozepisovat nebudu, stejně jste tam nejspíš všichni byli, alespoň podle narvanosti klubu soudíme.

Odhad návštěvnosti podle agentury Factum je 140 návštěvníků.
První várka fotografií je zde.
A já mám zase na chvíli pokoj ;)

nahoru

16.04.2006, Paluba, Písek ...z pohledu červeného reflektoru

   Hele, no ne, co se to děje? Co to tu děláte? Myslel jsem, že je dneska neděle. Ale na neděli je tu nějak rušno! Že by se dneska hrálo? Vypadá to že jo... připravuje se aparatura, Máza tahá kabely! No super! Ale co to, takhle v neděli, že ono bude zítra volno? Každopádně - už to vypadá, že si dneska na někoho zase pěkně posvítím. Jůů tak to už se těšim! A kdo to dneska bude, to by mě teda zajímalo, známé nebo nové tváře? Doufám že nějaký nový, ty budou překvapený, chichichi. Žádnej plakát na dnešek tu nevidím, to bych si musel posvítit a takhle se trochu natočit... ne, to asi nepůjde, holt se nechám překvapit...
   ... Heleďme, kdo to sem jde? Toho neznám. Otevřel vrata, kouká nějak vyjeveně. No pojď blíž, panáčku, ať si tě trochu prohlídnu... No vidíš že to jde. Mluví s Mázou, prohlíží pódium - tak to vypadá na nějaké nováčky na Palubě. Nojo, už se hrnou další, komba, kytary, spousty krámů. Věci do kouta a na pivo, to by vám šlo... asi zaháněj trému. No počkejte panáčkové, to budete čubrnět až si na vás posvítím! A hele, Pařez a spol, známý firmy Nohama nad zemí! Tak to zas jo, to bude pěknej večer. A další pacholci který neznam! Uáá tak to už se třesu zvědavostí. Ale měl bych se trochu krotit, abych se neutrh a nespad dolů...
   ... Ááá, tak první na plac jdou ti první vyjukanci. A támhleto je bubeník? Chichi... už přichází moje chvíle, jsou připravený, jenom začít. Pařez ukazuje, jak zhasnout ty ubožačky žárovky a rozsvítit MĚ! Teď! Chachá, Zářím jak zapadající slunce a bubeník má co dělat, aby mu to nevypálilo oči! Povedlo se! A bude trpět ještě celej koncert! Nebo... hej, tos teda přehnal! Ten kluk ve žlutym tričku odněkud vytáh sluční brejle a podává je bubeníkovi. Tomu teda říkám podraz! A ještě mu to nestačí! Co do mě šťoucháš? Nevidíš že jsem přilepenej jenom izolepou? Nech mě bejt! Nene, mě nikam nenatočíš, budete si mě pěkně užívat!
   Uáá... tak večer je za námi. To jsem dneska zase pěkně zazářil. Ty první chuligáni jsou prej ze Strakonic. Tak aspoň viděli zač je toho v Písku reflektor! Snažil jsem se co jsem mohl, abych se prosvítil i přes ty zatracený černý brejle, myslim že na mě budou ještě dlouho vzpomínat. Ani na ně nepařilo moc lidí - dobře jim tak! Při těch druhejch - prej Marná snaha - jsem se nemusel ani tolik snažit, protože jejich trumpeťák si stoupnul rovnou přede mě, takže jsem si ho vychutnával pěkně direkt! No a na Nohy už jsem byl docela mírnej, trochu jsem je šetřil, jen jsem tak přisvěcoval aby se Pařezovi dobře leskla jeho plešatá lebka. Ale byl to pěknej večer, lidí přišlo taky dost... Tak už mě zhasněte, ať naberu síly na další koncert...

nahoru

14.04.2006, HK Křemelka, Strakonice Mustafa

   Po měsíci nás čekalo další hraní, tentokrát na domovské půdě na Křemelce, kam jsme se vraceli poprvé po křtu našeho milého cédéčka i poprvé s Brabim. Aby byl úspěch pojištěn, pozvali jsme kapely zvučných jmen - nadějné mladíky z Ticho de pre Cupé Band a písecké překvapení loňského podzimu, balkánskou skotačinu Rasovjan. Druzí jmenovaní nakonec účast odřekli kvůli zákeřné nemoci v jejich řadách, takže jsme podruhé narychlo sáhli do píseckých vod pro kapelu Stopy v písku. Najít vhodný termín v koncerty nabitém diáři Ticha, který by současně vyhovoval i nám, vodákům a klubu, byla také fuška, ale rozepisovat to více nebudu, prostě se to nakonec povedlo.
   Přišel pátek a já jsem byl pekelně nervózní, na jednu stranu jsem se mooc těšil na kapely i na samotné naše hraní, na druhou stranu jsem z toho měl trochu obavy, jestli přijdou lidi, jestli se rozrostlá sestava Ticha vejde na pódium atd. Obavy z nízké návštěvnosti byly rozehnány poměrně brzy, před devátou hodinou, kdy SVP odpálili svou nevděčnou úlohu první kapely, byl klub již slušně zaplněn. Ani jsem si nemohl pořádně užít jejich muziku, protože stále přicházeli noví návštěvníci. Alespoň od zadu ode dveří jsem se ale přesvědčil, že příznivý dojem, který jsem získal z jejich hudby při poslechu Rádia Pod čarou, nebyl náhodný. Od doby, kdy jsem je slyšel naposledy ve Strakonickém diskofilním komplexu Uno uplynulo již hodně vody a z punku se vyklubal pěkný melodický HC-punk. Navíc jsou to příjemní lidé a docela pěkně jsme si popovídali.
Zvučení sedmičlenného Ticha se ukázalo býti tvrdým oříškem, ale nakonec se s tím Roman statečně popral a zvítězil, stejně jako kluci s omezeným prostorem pódia. Zvuk se nakonec povedl a většina z osmdesáti přítomných platících lidí se nechala brzy strhnout energickou a zajímavou hudbou. Nejblíže pódia se vytvořil hlouček nových Kupíkových fanynek a ten, následován zbytkem kapely ze sebe vydával maximum. Během hodinového setu tak bylo propoceno nejedno tričko a první vystoupení Ticha ve Strakonicích se tedy dá označit jako hodně povedené.
   Závěr večera patřil nám, a bylo vidět že delší interval od posledního hraní nám prospěl, neboť počet pařících v prostoru pod pódiem, z něhož tentokrát nechal Roman prozíravě odklidit kulečník, se ještě zvýšil. Bylo to opravdu pekelné a stojany na mikrofony nám vyrážely zuby i přesto, že jsme je vyzvedli nahoru k nám na pódium. Skoro jsem na chvíli získal falešný pocit superstar, jen do té doby, než jsem si poslechl nahrávku z mixu, kterou jsme na místě pořídili :) Ale jinak hodnotím jako parádní akci, ze které asi málokdo ocházel nespokojen.

Fotky od Vládi von St. najdete tady! Bohužel došly baterky, takže my tam máme jedinou - ale nás už přeci znáte ;)

nahoru

16.03.2006, Marty's club, České Budějovice Mustafa

   Tak si říkám, jesti nejsem nějakej moc pilnej, v tom novém roce, když takhle pravidelně píšu kroniku hned po akci. Ani jsem si nadával žádné předsevzetí. No asi to bude tím, že bych měl dělat něco do školy a tak radši píšu.
   Tedy, něco po šesté vyrážíme s věcma ze zkušebny. U mě v autě sedí Přesla, Helča a Fender, druhé auto řídí Brabi, veze "svoji rodinu" a ještě nějaké werky a jedou k pumpě. My zajíždíme k Máťovi domů pro dudy, které tam zůstaly od Skrýchova, čekáme na Brabiho a když nás míjí, vyrážíme dobrodružství vstříc. Je čtvrtek (že by historicky první koncert ve čtvrtek?), a do Budějc se sjíždíme jak švábi na pivo z různých koutů. Kromě nás, co jedeme auty, tak Mahony jel vlakem z Plzně a bude tam asi dřív než my, a Máťa jede taktéž z Plzně vlakem, ale o dvě hodiny později, takže přijede déle než my. Přesla, ač studuje v místě hraní, jede s námi ze Strakonic, a navíc působí komplikace, když vyžaduje, abychom zajeli ještě k němu na privát pro trsátka. Ladnou myškou předjíždíme Brabiho a odbočujem určeným směrem. To by ještě šlo, kdyby si Přesla poté, co si došel pro trsátka a vyjíždíme směr klub, nevzpomněl, že tentokrát nemá svoje krabičky, které si pro změnu z auta odnesl. Navíc tak působí ještě větší trápení Helče, které se chce hrozně čůrat, takže ta nakonec jde otestovat WC. Po odjetí ještě jednoho manipulačního kolečka vilovou čtvrtí už jedem do klubu. U Lannovky nabíráme Přeslovo Peťulu a už jsme tu. Kolem kulturního domu vede jednosměrka - nevadí, stříháme to protisměrem a parkujem. Klubu se nachází v patře a jde se do něj po točitých schodech. Již je přítomna hrstka statečných strakonických, aspoň se tu nebudem bát. Ale klub je hezký.
   Po osmé hodině, po přípravách a nazvučení, ještě jedem pro Máťu na nádraží a můžeme do toho směle říznout. V prvé polovině koncertu se publikum zahřívá, vedou ho Kolda a Joockey ze zvajícího Muchsletu. Správně rozladěné dudy dělají tečku za oťukáváním a publikum začíná pařit takovým způsobem, jaký jsme teda fakt nečekali. My se taky pěkně paříme, podobnost s naší Křemelkou není jen ve vzhledu klubu. Tady je navíc výborný zvuk, dodatečné díky patří zvukaři! Publikum si žádá přídavek, a protože jsme žádný necvičili, opakujem Rest in peace a opouštíme stage.
   Avizovaná kapela Zrní se omlouvá a tak po nás přichází Muchsleti se svým více než dvouhodinovým setem, teda s pár přestávkami. Právě tento týden nahrávali několik novinek ve studiu, a obecenstvo je na ně natěšené stejně jako na osvědčené kusy... Kolem dvanácté přichází několik zamyšlených věcí, které pomalu ukončují super večer. Je čas udělat dětem pápá, vydat se domů a těšit se, že si to třeba ještě někdy zopáknem.

P.S.: Rozsáhlá obrazová dokumentace od Marti je už také a to zde!
P.S.2: Po cestě dom jsme ještě snědli Marti bagetku - děkujem:) Díky taktéž Muchsletům za pozvání a specielně Joockeymu za zakoupení našeho CD.
P.S.3: Úplně jsem zapomněl napsat, že jsme zde získali svou první oddanou fanynku jak má být. Když jsme naložili Brabiho auto věcma a on se chystal odjet, pověsila se mu tato slečna na auto a se slovy "MaMuMa, né ještě neodjíždějtéé!" se mu snažila v odjezdu za každou cenu zabránit. To se nesetkalo s přílišným pochopením Brabiho slečny Lucky, která mu pak chvíli chtěla další hraní s námi zatrhnout ;))

nahoru

11.03.2006, KC Skrýchov u Opařan Mustafa

   Náš první koncert v roce 2006 na sebe nechal čekat dost dlouho, ale nebyl to zase koncert jen tak ledajaký! Už jen to, že se opět konal v kulturáku ve Skrýchově a navíc se Schodištěm, kapelou věhlasného jména a dlouhou historií, slibovalo nevšední zážitky a možná i trochu napjaté nervy. Nejvíc napjaté nervy měl ale asi Brabi, pro něhož to byl první vystoupení s námi - a hned takhle zostra. Nenechal ale nic náhodě, a tak jsme věřili, že z jeho strany bude vše v pohodě. Navíc se angažoval v sepsání a rozmnožení playlistu a zařídil šikovné autíčko, do kterého se kromě čtyř nových fanoušků vešly i bicí a další věci, takže paráda! Zbytek se naskládal do dalších dvou aut a vyrazili jsme na Tábor...
   Cesta proběhla v klidu, jen náš řidič Mahony, poznamenán zákeřnou nemocí, byl neobvykle zticha, takže jsem měl trochu obavy, jestli ještě stále řídí, nebo už spí. Také Přesla byl, aspoň zpočátku, nezvykle klidný, neboť byl zabrán do soukromého poslechu hudby. V Nepodřicích na benzíně si koupil tři plechovkáče, ale protože jsem byl v jiném voze, nevím jestli to nějak poznamenalo jeho chování. Nicméně v osm jsme dorazili na místo a v klídku si mohli na pódiu připravit vše potřebné i trochu doplnit tekutiny. Před devátou přijelo Schodiště s basovým aparátem, tak jsme dokončili přípravu a po zvukovce mohli spustit.
   Koncert jsme naplánovali tak, že první půlku odehraje Brabi a Přesla bude jen zpívat, druhá půlka pak patřila už jen Přeslovi. Tak. A v této části nikdy nevím co mám psát, protože zhodnotit kvalitu vystoupení by měl spíše někdo z hlediště. Ani mě to vlastně už nebaví, pořád psát: "Pak jsme nastoupili my, bylo to docela dobrý". Nebo "Stálo to za prd". Takže přístě to zkusím nějak obejít. Dnes uvedu, že přestože náš výkon nevykazoval žádné větší chyby na kráse, dokonce bych řek, že se nám to povedlo, tak jsem na konci měl trochu rozpačitý dojem, neboť se nám nepodařilo, až na pár vyjímek, získat a rozhýbat publikum. Ale asi jsme jen příliš rozmlsaní z domácích koncertů, kde vodáci vždycky paří už od úvodních tónů.
   Po nás přišlo na řadu zmíněné Schodiště, na které jsme ještě zůstali, ale pak už jsme jen sbalili fidlátka a vydali se domů. Večer opět začalo sněžit, takže cesta byla veskrze příjemná. Naštěstí ale skončila dobře a my se těšíme za necelý týden do Budějovic!

P.S.: Obrazová dokumentace je tady!

nahoru

leden až únor 2006 - výměna kytaristy Mustafa

Stala se událost, která si jistě zaslouží zápis do kapelní kroniky. Po necelých třech letech působení v MaMuMě Přesla dostál svým slovům a když splnil svůj závazek - účast na natočení CD - rozhodl se opustit naši kapelu a tvořit hudbu vyšší umělecké hodnoty. Logicky jsme tedy přemýšleli, jak dál. "Když změna, tak pořádná", řekl si Mahony a navrhl, abychom přijali nového bubeníka a on by se chopil postu kytary. Proč ne. Hledání volného bubeníka ve Strakonicích se ale ukázalo jako nadlidský úkol, takže když začínalo jít do tuhého a blížil se první domluvený koncert, rozhodli jsme se pro méně revoluční variantu - přijmout nového kytaristu. A tím kytaristou se stal Brabi, který projevil zájem o hraní s námi už v době, kdy Přesla hrozil ročním pobytem v zahraničí. Někdy v únoru jsme tedy opět začali zkoušet a zasvěcovat Brabiho do tajů naší hudby, a ukázalo se, že jsme ani tentokrát nevybrali špatně. Pár následujících koncertů ještě sjedem s oběma kytaristy, posledním bude zřejmě ten na velké oslavě narozenin na faře v Česticích. A pak už pouze Brabi - prosím potlesk! ;)
P.S. ...i pro Přeslu - budeš nám chybět...

nahoru

Historie    2002 & 2003    2004    2005    2006    2007